Já to prostě nesnáším!
Odvézt Starší k našim, Mladší ke Koňákům a odjet od ní s vědomím, že budu tři dny v práci. No, spíš v zaměstnání, ale i tak.Prostě odvezu dítě hodinu cesty daleko, tam jí nechám a jedu pryč.
Jako, já vím, že je tam o ni dobře postaráno, že je u koní a že jí tam mají rádi, ale mě se prostě stejská!
Stejská se mi už v té chvíli, kdy s ní vstoupím do vrat,

 Tenhle výkřik mě hrozně baví.
Zejména když je v práci stres, shon a takový běžný blázinec, častujeme se rozjásaně touto větou.
Ale dneska byl fakt pěknej den. 
Sice jsem měla strašně rozlítáno, ale ono to šlo tak nějak samo, dokonce líp, než jsem čekala.

V osm jsem měla bejt s holčičkama na očním. Samozřejmě na opačném konci města, v době, kdy je rozkopána přesně

 Dostali jsme se včera k velmi zajímavé tezi.
"Ženský jsou prostě horší řidičky než mužský, na tom si trvám," pravil Vyzvědač (ano, půjčený kolega, co posledně vyzvídal, čemu se smějeme).
Myšlenka mi to přišla opravdu zajímavá, vážně jsem byla zvědavá, jak na ní přišel. Vzhledem k tomu, že v řízení mám přeci jen o něco delší praxi než on, tak zhruba o patnáct let a nejméně

Poslední dobou jsem vážně jako na houpačce. Nejspíš za to může to jaro, které nakouklo, ukázalo nám, jaký by mohlo být... a pak zase zmizelo, aby mě nasralo. Pardon za mou klačtinu, ale nic jiného nevystihne míru zrady, které se vůči mě jaro dopustilo.
O víkendu jsem s Morousem probírala tu potřebu úložných prostor. Jednou už mi poradil, teď jsem ho upozornila, že nejlepší způsob, jak mi pomoci,

 Kromě takových těch základních, jako světový mír, zdravé děti, rande s Hanem Solem, výhra ve Sportce a umění zpívat, mám poslední dobou (tak asi 10 let) jednu obrovskou touhu, potažmo sen.
Chtěla bych mít doma uklizeno! Jakože fakt uklizeno. 
Mně to prostě nějak nejde. 
Všichni mají uklizeno, jen u nás je pořád bordel.
Tak asi by pomohlo, kdych vyházela 3/4 věcí

Pondělí
Manžel mě opatrně budí: "Ty dneska nejdeš do práce?"
Jestliže mě budí, je něco špatně. Vstává totiž o hodinu později než já. No, bylo 5:38. Od šesti dělám. Vyletěla jsem jako střela, klusala za devatero hor a devatero potůčků k autu, abych s vyplazeným jazykem dokázala do práce dorazit přesně úderem šesté.
Šéfová kamarádsky dělala, že si ničeho nevšimla,

 Já si vůbec ty úžasný, skvělý a dokonalý děti nezasloužím.  A nebo si nezasloužím psát s nima úkoly. To si nezaslouží nikdo. To je za trest.

Lokace: náš byt.
Účastníci: já, Starší, Mladší
Čas: 3/4 hodiny před mým plánovaným odchodem do práce

Já: "Máte nějaký úkoly?!"
Obě (kysele): "Jo. Z matiky."
Já (v duchu): "Sakra, sakra,

Tak to je on...

Prý si rodiče nemají plnit sny skrze svoje děti. Tak asi fakt ne, ale...
Vždycky se mi líbily obrazy Petra Bauera. Ať už se jednalo o obálky knih, nebo výzdobu Remusu. Dokonce jsem jeden čas i přemýšlela, že bych ho požádala o výmalbu dětského pokojíčku (což není žádná nafrněnost, vážně měl na svých stránkách nabídku, prý ho to baví). Ale jsem přirozeně zbabělá, takže holčičky mají dodnes