Minulou neděli jsem si je přivezla z jednoho tábora, plné dojmů a pojmů, strávila s nima pár dní a včera už jsem je zase odevzdávala na jiném táboře. 
Co na tom, že na tenhle tábor se těšily, co na tom, že dřív se jezdilo na tři týdny a taky se nic nedělo, co na tom, že vím, že se u Koňáků budou jako v bavlnce a že je už zase ve čtvrtek večer uvidím.
Mě se prostě stejská.
Když

 Miluju svého zubaře. Je mladej, hezkej, šikovnej... a neuvěřitelně trpělivej. Čehož důkazem je to, že nezanevřel ani na mně (bez injekce ani ránu), ani na děti (bez hysteráků ani plombu). 
Holčičky si v genetické výbavě vyrochaly mimo jiné mou panickou hrůzu ze zubaře. Mladší společně ruku v ruce se zvýšenou kazivostí zubů.
Naštěstí jsme na ní poměrně brzy začali používat

 Tak nějak jsem si naplánovala, že když jsou děti na táboře a Choť na víkendové soustředění, mohla bych trošičku zreorganizovat kuchyň.
Ledničku šoupnout sem, skříňku tam, znáte to...No a zatím jediný přesun, který jsem zvládla, byl z postele na gauč k PC.
Taky jsem si pustila televizi, jmenovitě Flynna Carsona, a uvařila jsem si kafe.
Pak si asi půjdu zapálit...

A vážně jsem zvědavá, jestli se mi povede tu kuchyň trošičku předělat...

 A padla na mě depresička.
Prostě mě mrzelo, že byly tejden u babičky, a hned další den, co jsem si je vyzvedla, je zase předávám někomu jinýmu. Jo, jasně, potřebuju vykrejt ty dny, co si nemůžeme vzít dovolenou a u babičky i na táboře jim je fajn a těší se tam, ale mě se prostě stejská. Chybí mi.
Můžu se pořádně prospat a když mám volno, můžu číst knížky, až se hory zelenají, ale

 a s nimi i první výprava...

Co se týče rozvíjení popracovních vztahů, v těch jsem nikdy moc nejela. tedy, abych nekecala, než přišly děti jsem občas s kolegy po práci zašla na kulečník nebo na kuželky, nebo prostě jen jednou za čas s kytarama do hospody. Občas jsme se vrátili domů až k ránu a vždycky byla sranda. Ale že bych někdy s nimi jela na vodu nebo na kola nebo na nějakou delší

Čechrala jsem gerberky ve váze: "jsou krásný, viď?"
"Ale jo," souhlasil Choť. "já ti je snad začnu kupovat."
"Proč, proboha?"
"Protože už mě štve, jak si je kupuješ sama..."
A to jsme spolu teprve 15 let....

 A je tady léto...

A konečně tu máme i vytoužené prázdniny :-D

2 měsíce ranního NEvstávání, 2 měsíce ponocování, 2 měsíce výletů, návštěv a pohody.
Je mi úplně jasný, že poslední týden v srpnu už budu odpočítávat dny do začátku školy, ale teď je všechno dobrodružství před náma a bude to FAJN!
Jupí, juchů a hurá :-)

 Konec školního roku je za dveřmi (tisíckrát jupííííí!!!!) a Starší má dilema. 
Zítřejším dnem končí na škole učitelka, s kterou byla Starší poměrně dost na kordy. První rok nechápala, proč učitelka nadržuje jednomu chlapečkovi, druhý rok jí to doslova a do písmene sralo, třetí rok začala tvrdit, že je paní učitelka zombík, který má za úkol pít jí krev. 
Když jim paní učitelka

 Jak jsem tak kecala s tátou v jeho pokoji a obhlížela mu nové knižní přírůstky, padl mi do očí název RAMBO.
"To jako vážně?!"
Táta vstal a podal mi tlustou bichli: "No jo. Půjč si ho."
Rambo mě nikdy nebral, viděla jsem ho kdysi dávno a nepatřil zrovna k filmům, které by mě lákaly pustit si je znovu, ale knížku jsem si, spolu s dalšímí, půjčila.
Pár