Jedna z prima věcí na (teď už středně) malejch dětech je ta, že chodíte do kiha i na filmy, na který by vás bez dětí ani nenapadlo jít.
Takhle jsem viděla oba díly Šmoulů (Neil Patrick Harris je prostě boží a ne, že ne), V hlavě, Tajný život mazlíčků... už jen podle názvu bych na tyhle filmy sama do kina nešla, radši bych si počkala na DVD.
No a včera jsme se starší vyrazily na

 Nesnáším, když na mně sahají cizí lidi. Ne, že bych byla úplně nekontaktní, s holčičkama se mazlím ráda, s Chotěm se od sebe taky nedržíme metr daleko a pokud komunikuji s někým obzvlášť sympatickým, nedělá mi problém se ho dotknout. Jen nesnáším, když někdo šahá na mně. Proto nemiluju návštěvy lékařů, cesty naplněnou MHD a úplněklidně se obejdu bez plesů nebo zábav. Při problémech s páteří

Mladší, pohoršeně: "Představte si, že mi Jenda ve škole nevěřil, že existuje i dysolympiáda."
My: "To existuje?"
Mladší: "No přece, jak ty lidi bez rukou nebo bez nohou na vozejčku taky závodí..."
My:"Jo, ty myslíš paralympiádu." 
Já: "To by mě zajímalo, jak by taková dysolympiáda mohla vypadat."
Choť: "Ředitelé vítězných týmů si to jdou na konci hodit."

 Cestou pro Mladší se najednou proti nám vynořila duha... A hned nám bylo nějak veseleji...

 Farmářské trhy, kdesi v Jižních Čechách, každý trhovec je obklopen nejmíň pěti cedulemi typu: 100% české; pravé domácí;BIO KVALITA....
"Zaručeně pravý česnek," láká jeden. "Z mojí zahrádky, žádné Polsko." Zručně loupe další a další stroužky a klade je na talířek.
"Holčičko, pojď ochutnat," láká naší Starší, s předtuchou obrovské bžundy, až to dítě začne

 Když byla Mladší naposled u Koňákových, vyplynulo tak nějak z meritu věci, že jí podepíšu (a zaplatím, samozřejmě :-D ) členství v jezdeckém klubu. Však už bylo na čase, věk na to konečně od září má.
Jasně, že měla obrovskou radost. A hned se na místě dohodlo, kdy a jak často bude jezdit.
Člen klubu může docházet denně, ale vzhledem k tomu, že ke Koňákovým je to od nás hodinu cesty

 Přibyl nám do skupiny další človíček. No, človíček je poněkud nadnesené, protože Junior měří 204 cm a váží 90 kg. Takže je to vlastně kus chlapa :-D
Problém, pro mě, je v tom, že tenhle člověk u nás půl roku pracoval jako praktikant a teď se nám vrátil jako plnohodnotnej kolega.
Jenže já ho mám pořád za praktikanta.
A tak se učím mu dávat prostor, nemluvit za něj a pouštět

 Minulé, současné i budoucí...

Nemůžu jinak, než vám vyjádřit svůj nehynoucí obdiv. Sklonit před vámi pokorně hlavu, udělat  pukrle, poslat květiny a bonboniéry, obětovat bohům za vaše pevné nervy a entusiasmus.
Po pár dnech pokusů vypracovat s holčičkami domácí úkoly, které jim poslala paní učitelka, aby nemusely po desetidenní absenci tolik dohánět... jsem s rozhodla, že

 Po včerejší hodině a půl na novém kroužku bolí Starší celej člověk.
"Jako chápeš, dvě minuty jsme museli klikovat." 
Sama neví, jestli je víc unavená, nebo hrdá, že to zvládla.
Ujistila jsem jí, že přesně vím, jak jí je. Podobně mi bývá jednou za rok po testech fyzické kondice. Zejména Jacíkův motorický test je pro mě, notoricky motorické střevo, děs bída a utrpení.
Jacík,