Barjoha | Bezmyšlenkový pochodníček

 Konec školního roku je za dveřmi (tisíckrát jupííííí!!!!) a Starší má dilema. 
Zítřejším dnem končí na škole učitelka, s kterou byla Starší poměrně dost na kordy. První rok nechápala, proč učitelka nadržuje jednomu chlapečkovi, druhý rok jí to doslova a do písmene sralo, třetí rok začala tvrdit, že je paní učitelka zombík, který má za úkol pít jí krev. 
Když jim paní učitelka

 Jak jsem tak kecala s tátou v jeho pokoji a obhlížela mu nové knižní přírůstky, padl mi do očí název RAMBO.
"To jako vážně?!"
Táta vstal a podal mi tlustou bichli: "No jo. Půjč si ho."
Rambo mě nikdy nebral, viděla jsem ho kdysi dávno a nepatřil zrovna k filmům, které by mě lákaly pustit si je znovu, ale knížku jsem si, spolu s dalšímí, půjčila.
Pár

 Jsem ostuda všech ostud a třikrát hanba mi.
V 17:35 přede mně položila kolegyně mísu čerstvě natrhaných jahod ze zahrádky.
"Vezmi je dětem," pravila.
V 19:00 jsem ji prázdnou, umytou misku vracela zpět.

A nejhorší na tom je, že snad ani nemám výčitky svědomí, že jsem ty jahody zblajzla, ani jsem je neumyla. Však byly opršené deštěm. Snad mi to ty děti odpustí, když jim o tom ani nepovím :-D

 jsem se jako obvykle nezapomněla zeptat, co bylo.
"J. má zlomenej prst," hlásila Starší.
"Už zase? Chudinka," politovala jsem J., jehož indiánské jméno by znělo "Ten, co má každou chvíli nějaký úraz". "A jak se mu to stalo?"
"Víš, jak jsem ti v pondělí říkala, že jsme mu asi zlomili při vybíjený prst? No tak dneska už ho měl v sádře."
"Vždyť

Při příchodu do práce pobaveně konstatoval kolega, že jsem nějaké ranní ptáče. 
A chápavě pokynul hlavou, když jsem jen suše okomentovala, že jsem vezla děti na víkend k našim a moje matka mě zase potěšila.
Kafe jsem si u nich uvařila jen proto, že jsem nechtěla dotčeně odejít hned po deseti minutách a dopila jsem ho ještě horký, s výmluvou, že si potřebuju v práci dodělat nějaký