Léto hrozně rychle uteklo, na můj vkus až moc rychle. Jediné, co mě smiřovalo s koncem dovolené (celý srpen jsem jí měla, heč) byl prodloužený víkend v Poněšicích. 
Protože jsme byli zvědaví, jestli rekreační středisko vypadá stejně jako v seriálu Hop nebo trop a jak moc je jiné oproti Svatební cestě do Jiljí. A protože Poněšice jsou jen kousek od Budějic. A v Budějicích bydlí kdo? Aha! 
V

 Je tu léto, prázdniny a s tím i výlety. Jupí a juchú. Miluju to.
Bývyly doby, kdy jsme s Chotěm oba vedoucovali na pionýrském táboře. Bavilo nás to, naplňovalo (a někdy taky vyčerpávalo, co si budem), ale pak přišly děti a jiné změny a my vedoucovat postupně přestali. Sice jsme se občas ještě zajeli podívat za starou partou, ale jak se obměňovalo složení, začínali jsme si připadat nezvaní

Tak schylovalo se k tomu už delší dobu a kupodivu akci "Rebarbora mezi námi" odstartoval Choť. To když si postěžoval, že mu utekl nějaký snookerový zápas a pak jen lapal po dechu, když jsem mu ho celý převyprávěla. S mým pověstným odporem ke sportu bylo opravdu na pováženou, že vím, o čem mluvím.
"To mám od Rebarbory," připustila jsem. "Ona je stejnej magor jako ty."
"To děvče mi začíná

 Tak, přiznejme si, ono už se k tomu schylovalo delší dobu. Jen jsme si tak nějak říkali, že ještě chvíli snad...
Prdlajs, kecám. Choť si říkal.
Já už oscilovala mezi - "Ale jo, dokud slouží...." po - "Chci novější auto!"
Ne, že by Parťáček nejezdil, dovezl nás kamkoliv jsme potřebovali a když už kleknul, tak tak, aby mě úplně nevypekl. Ale pravda taky

 Dětem přinesl Ježíšek povlečení a hrneček a na mě se zase ...
Ale to bych nebyla já, abych si neporadila. Tedy - abych se nepokusila poradit si. Stálo mě to nějaký ten čas v obchodě (páč sehnat to správný triko není jen tak)  a nějaký ten čas na PC (stejný důvod, ale s tím správným obrázkem)...
A výsledek? NIc moc.
Ale rozhodla jsem se, že tričko s pracovním názvem Sen

 Předloni jsem tady skučela při vzpomínce na Starší výpravu na lyže. Od té doby jsme trošku pokročily. Už nezvracím, když mám jít pro Starší zaservisovat lyže (no dobře, ještě si musím dát napřed panáka, ale jen jednoho), vím, co mám v servisu říkat a chodím včas. Relativně.
Starší lyžování baví. Jakože vážně baví. Bohužel, chudák trpí tím, že jsou rodiče nesportovci, tudíž se moc na

 Taky se vám stává, že nad některými věcmi prostě nepřemýšlíte a berete je jako samozřejmost?
Prostě se stanou a jsou. Jako třeba Vánoční strom. Dokud se slavnostně nerozsvítí, ani ho nevnímáme. A dokud nespadne, ani neřešíme odkud se vzal a v jakém stavu byl.
Pro ty z vás, kteří si teď řekli: "No jo, vlastně. Tak jak to tedy je?!" tu mám krátké, ale všeříkající video:
(Jako

 A je to tady, drazí přátelé. Je to konečně tady. 
Sněhové zpravodajství la Barjoha:

A to jsme byli poněkud skeptičtí, když holčičky vyrazily do Borského parku bobovat...

 Ne, nejde o Doktora z hor, nebo nedejbože o Doktora Martina. Je to mnohem horší.
Jako relativně mladá, moderní matka, chci mít přehled o tom, co sledují moje děti na netu. A proč si přejí od Ježíška sonický šroubovák. Teď už to vím a  jestli pod stromečkem neobjevím hrneček s TARDIS, budu vážně moc moc smutná.
Vlastně jsem si Doctor Who pustila tak trochu z nudy a trochu ze

 Tak jo, mám hroznej skluz. 
Letošní prázdniny byly hrozně boží a nástup dětí do nových škol zase příšerný, takže témat na články (a rozepsaných článků) je dost a dost, ale můj blogový blok tak nějak stále trvá. Mám chuť psát, ale nějak mi to nejde. 
A objevla jsem další úžasný prokrastinační důvod.
Seznamte se - Nashville.
Šest sérií plných klišé. Máme tu osudovou