Barjoha | Bezmyšlenkový pochodníček

Při příchodu do práce pobaveně konstatoval kolega, že jsem nějaké ranní ptáče. 
A chápavě pokynul hlavou, když jsem jen suše okomentovala, že jsem vezla děti na víkend k našim a moje matka mě zase potěšila.
Kafe jsem si u nich uvařila jen proto, že jsem nechtěla dotčeně odejít hned po deseti minutách a dopila jsem ho ještě horký, s výmluvou, že si potřebuju v práci dodělat nějaký

 Takový to byl hezký víkend...
Manžel s Mladší odjel na víkend na sever a my se Starší zůstaly doma.
Báječně jsme si to spolu užily, večer jsme dlouho koukaly na pohádky a pak spolu usínaly. Stihly jsme několik návštěv, grilování u našich, zaplavčily jsme si v bazénu (hrdinsky ve venkovním, který měl celých 20° C) a na neděli si naplánovaly dopolední návštěvu Pompa a odpolední

"Fakt ti nevadí, že to dám Táně? Ona byla fakt smutná a ani na to dítě nešťastný neřvala, když jí to nechtěně rozbilo..."
"Ty jí máš ráda, viď?"
Mám. Ale dokud mě na to manžel neupozornil, ani mě nenapadlo o něčem podobném přemýšlet...

 A byl tu víkend a plánovaný výlet za kamarádem a jeho rodinou...

Tadeáše miluju a můj manžel miluje dlouhé cesty autem a být někde jinde, než doma. Čímž nám končí výčet pozitiv k tomuto výletu.

Původní domluva zněla: "Přijedeme nejdřív okolo šesté..."
A tak nás, naprosto logicky, Tadeášovci už od tří hodin bombardovali telefonáty na téma: "Kde jste?"

 Nemám nic proti inkluzi. Naopak - včleňování hendikepovaných dětí do běžného kolektivu mi přijde jako fajn myšlenka.
Problém je v tom, že nařízená inkluze mi přijde stejně praštěná, jako nařízení: "A teď se budeš kamarádit s Mařenkou od sousedů, protože peče dobrý buchty."
Po takovéhle větě bych na Mařenku vyplázla jazyk, její buchty hodila do koše a na její troubu vzala