Barjoha | Bezmyšlenkový pochodníček

"Největší sranda je, že ty nikdy neznáš celou skládačku," říkává kolega Morous při našich občasných diskuzích na téma života,  vesmíru a tak vůbec. 
Tahle věta je jen takový roztomilý oslí můstek k mé nadšené "recenzi" na knihy Fredrika Backmana. 
Když jsme byli u kamarádky nakupovat knihy pod stromeček (a podle ní začínají Vánoce, když my přijdeme na

 Kamarádky moje drahé (Mečouna nevyjímaje, chi chi chi), 
proč to nepřiznat, nejsem čuně jen já. I moje děti jsou čuňata. Co, čuňata. Dobytcí jsou to. Bordelářky bordelatý. Mladší zejména. Tak, je to osůbka senzitivní, éterická, duchem často kdesi v jiných dimenzích. No co už nadělám, zbývá mi jen věřit, že se jednou dožiju chvilky, kdy si moje děti postěžují na nepořádek v pokojíčku,

 To mi takhle zazvonil v bundě telefon.
Podívám se - číslo, které  nemám uložené. 
Zvednu ho: "Barjohová, prosím."
Ze sluchátka se ozve klučičí hlas: "Dobrý den, mohl bych mluvit s Mladší?!"
Kdybych zrovna neseděla, asi padnu na zadek.
"Honzíku, Mladší má skauta. Jesli chceš, řeknu jí, ať ti zavolá, až skončí."
"To

 Při surfování na TV zústal Choť chvíli viset u Kotle. Tenhle druh pořadů nesnáším ještě víc než jakékoliv od reality odtržené reality show, ale tentokrát jsem se vytočila hned v první minutě.
Už na sugestivně položené otázce: "Je v zájmu dítěte, aby mělo rodiče stejného pohlaví?" jsem zařvala, že v zájmu dítěte je snad hlavně žít s lidmi, keří ho milují, ochraňují a vedou ho

Měli jsme doma spoustu vánočních tradic... Kapra, salát, zdobení stromečku, pád stromečku, uštvanou mámu, co nestíhala, protože jí nikdo nepomohl (když pomohl, tak samozřejmě blbě, takže musela všechno předělat, aby to bylo správně, čímž nestíhala), nejmíň jednu hádku vyplývající ze stresu...
Mám i hezké vzpomínky.
Spanilé výjezdy s tátou po hřbitovech (nejspíš, abysme doma nepřekáželi);

Kromě klasických dárků materiálního charakteru jsem si k svátku nadělila i dárek zážitkový, až takřka duchovní. Vyrazili jsme si do kina. Tentokrát překvapivě v kompletním čtyřčlenném vydání. Nebyla ta sranda zrovna levná, ale co už.
Na Anděla páně jsem se trošku těšila a trošku jsem se bála, aby mi ten hezkej pocit z jedničky nezmizel. Naštěstí to tak hrozný nebylo, přestože několikrát jsem