Před deseti lety touhle dobou jsem si četla, i přes dobré rady sestřičky v porodnici, že bych se měla radši vyspat, protože od zítřka už to tak snadné nebude.
Měla pravdu, holka.
Od dalšího rána je můj svět plný zvratů.
Radosti, že mám tak úžasný děti.
Strachu, že se jim něco stane.
Pýchy, nad jejich šikovností.
Únavy z nevyspání.
Sil, které mi dokázal dodat

Sebekriticky musím připustit, že ač jsou cácorky rozmazlené až běda, některé aspekty jejich výchovy se  nám celkem povedly.
Například - umí plavat. Mimo jiné, tedy. Kromě jiného už cca od pěti let zvládnou menší nákup, od třetí třídy se samy vypravují do školy, po škole trefí na hřiště, na skauta.... Tak nějak mám pocit, že to je celkem normální. 
Tenhle víkend jsme zase trávili

 "Dobrý den, můžu vám s něčím poradit?" oslovila mě prodavačka v hračkářství.
Probraly jsme spolu foukací fixy a možnosti doplňování a pak se osmělila víc: "A můžu se vás na něco zeptat?... Neznáme se?"
Přejela jsem jí zkoumavě pohledem: "Je to dost možné? Odkud?"
Nahodila jméno letního tábora, ukázala na své jméno na vizitce... a mě se rozbřesklo.
Tahle

Po delší době jsem s holčičkama vyrazila do kina. Tak trošku jsem doufala, že budu mít zase levnější lístky, když jsem měla ty narozky, ale zřejmě to platí jen v ten den, protože sleva nebyla.  Ale co už, nezblázním se...
Kupodivu byl celkem plný sál, což mě mile překvapilo, většinou se bojíme v sále my čtyři a pár dalších zoufalců, narváno bylo jen na Mimoně a Hvězdný války.
Kromě

 Krásně nám ty prázdniny uběhly. V pohodě, bez průserů, při cestách autem těžce na pohodu, ani doma žádný hádky. Mělo mi to být varováním.
Zítřejší datum mám v kalendáři už od května zaškrtnutý červeně, s velkým nápisem Chata - zlatý hřeb prázdnin!!!! Vloni jsme tam byly na třídenní dámské jízdě, letos jsme plánovaly pobyt až do pátku. My tři, Smolařka s Rozmazlenkou a Majitelka chaty

Minulou neděli jsem si je přivezla z jednoho tábora, plné dojmů a pojmů, strávila s nima pár dní a včera už jsem je zase odevzdávala na jiném táboře. 
Co na tom, že na tenhle tábor se těšily, co na tom, že dřív se jezdilo na tři týdny a taky se nic nedělo, co na tom, že vím, že se u Koňáků budou jako v bavlnce a že je už zase ve čtvrtek večer uvidím.
Mě se prostě stejská.
Když

 Miluju svého zubaře. Je mladej, hezkej, šikovnej... a neuvěřitelně trpělivej. Čehož důkazem je to, že nezanevřel ani na mně (bez injekce ani ránu), ani na děti (bez hysteráků ani plombu). 
Holčičky si v genetické výbavě vyrochaly mimo jiné mou panickou hrůzu ze zubaře. Mladší společně ruku v ruce se zvýšenou kazivostí zubů.
Naštěstí jsme na ní poměrně brzy začali používat

 Tak nějak jsem si naplánovala, že když jsou děti na táboře a Choť na víkendové soustředění, mohla bych trošičku zreorganizovat kuchyň.
Ledničku šoupnout sem, skříňku tam, znáte to...No a zatím jediný přesun, který jsem zvládla, byl z postele na gauč k PC.
Taky jsem si pustila televizi, jmenovitě Flynna Carsona, a uvařila jsem si kafe.
Pak si asi půjdu zapálit...

A vážně jsem zvědavá, jestli se mi povede tu kuchyň trošičku předělat...

 A padla na mě depresička.
Prostě mě mrzelo, že byly tejden u babičky, a hned další den, co jsem si je vyzvedla, je zase předávám někomu jinýmu. Jo, jasně, potřebuju vykrejt ty dny, co si nemůžeme vzít dovolenou a u babičky i na táboře jim je fajn a těší se tam, ale mě se prostě stejská. Chybí mi.
Můžu se pořádně prospat a když mám volno, můžu číst knížky, až se hory zelenají, ale