Barjoha | Bezmyšlenkový pochodníček

Sedíme si tak v pohodě s rodinkou u televize, sledujeme nový seriál, který určitě kritici a znalci z Csfd ukrutně strhají a nepokrytě se bavíme nad zoufalým výrazem manžela, který zapomněl na výročí svatby.
V té chvíli se Choť ťukne do čela: "No, to jsme pěkně zapekli:"
"Co jste zapekli?" zajímá holčičky a Mladší nenápadně začne pošilhávat po troubě, jestli z ní něco

Jestli něco na práci nesnáším, tak jsou to střelby (starej protiatomovej bunkr je pro nás klaustrofobiky fakt pošušňání) a fyzické testy (protože prostě pohyb, no).

Ale jupí, juchú a třikrát sláva, svojí svatou povinnost jsem si splnila a mám zas na rok pokoj.

Střelby jsem zvládla až překvapivě dobře, čímž tedy hlavně myslím, že mi nezvonilo v uších, nechtělo se mi plakat a srdce

Nemine snad týden, abych si někde nepřečetla článek o někom, kdo nechce mít děti a je plně morálně rozhořčen, že mu je jinými rodičovství vnucováno, případně vyžadováno. Vždyť on přece chce žít, flámovat s kamarády, cestovat, pracovat, studovat a jíné at a nechce být obtěžován nějakým děckem, kterému by se musel věnovat, obětovat svou identitu a další bla bla bla.
Tímto děkuji Sayonaře za

Už vím, čím nikdy nechci být

 Já to prostě nesnáším!
Odvézt Starší k našim, Mladší ke Koňákům a odjet od ní s vědomím, že budu tři dny v práci. No, spíš v zaměstnání, ale i tak.Prostě odvezu dítě hodinu cesty daleko, tam jí nechám a jedu pryč.
Jako, já vím, že je tam o ni dobře postaráno, že je u koní a že jí tam mají rádi, ale mě se prostě stejská!
Stejská se mi už v té chvíli, kdy s ní vstoupím do vrat,