Barjoha | Bezmyšlenkový pochodníček

A zároveň výzva pro Sayonaru - budeš mě hlídat?!

Pravda je, a to jste si určitě mohli všimnout, že se žádných řetězáků neúčastním. Výzvy jsou to hezké, kulturní, obohacující... ale já na ně nejsem stavěná. Naposled jsem si dokázala pravidelně zapisovat dvojčatí příjem potravy. Ono to tenkrát ani jinak nešlo, minimálně proto, že každá pila jindy, jinak a dostávala jiný počet jiných kapiček.

Sedíme si tak v pohodě s rodinkou u televize, sledujeme nový seriál, který určitě kritici a znalci z Csfd ukrutně strhají a nepokrytě se bavíme nad zoufalým výrazem manžela, který zapomněl na výročí svatby.
V té chvíli se Choť ťukne do čela: "No, to jsme pěkně zapekli:"
"Co jste zapekli?" zajímá holčičky a Mladší nenápadně začne pošilhávat po troubě, jestli z ní něco

Jestli něco na práci nesnáším, tak jsou to střelby (starej protiatomovej bunkr je pro nás klaustrofobiky fakt pošušňání) a fyzické testy (protože prostě pohyb, no).

Ale jupí, juchú a třikrát sláva, svojí svatou povinnost jsem si splnila a mám zas na rok pokoj.

Střelby jsem zvládla až překvapivě dobře, čímž tedy hlavně myslím, že mi nezvonilo v uších, nechtělo se mi plakat a srdce

Nemine snad týden, abych si někde nepřečetla článek o někom, kdo nechce mít děti a je plně morálně rozhořčen, že mu je jinými rodičovství vnucováno, případně vyžadováno. Vždyť on přece chce žít, flámovat s kamarády, cestovat, pracovat, studovat a jíné at a nechce být obtěžován nějakým děckem, kterému by se musel věnovat, obětovat svou identitu a další bla bla bla.
Tímto děkuji Sayonaře za

Už vím, čím nikdy nechci být