Sedíme si tak v pohodě s rodinkou u televize, sledujeme nový seriál, který určitě kritici a znalci z Csfd ukrutně strhají a nepokrytě se bavíme nad zoufalým výrazem manžela, který zapomněl na výročí svatby.
V té chvíli se Choť ťukne do čela: "No, to jsme pěkně zapekli:"
"Co jste zapekli?" zajímá holčičky a Mladší nenápadně začne pošilhávat po troubě, jestli z ní něco

 Můj historicky první Barjoží článeček byl o školení na téma: záchrana tonoucího. Rok a půl se s rokem a půl sešel a je tady další článek na stejné téma.

Na rozdíl od posledně, teď jsem si dvouhodinovku v bazénu užila mnohem líp.
Už jen proto, že jsem tentokrát věděla líp, do čeho jdu a krom dalších se mnou absolvovali kurs i Pája s Morousem. Což bylo fajn.  A byla sranda.

Letošní

Jestli něco na práci nesnáším, tak jsou to střelby (starej protiatomovej bunkr je pro nás klaustrofobiky fakt pošušňání) a fyzické testy (protože prostě pohyb, no).

Ale jupí, juchú a třikrát sláva, svojí svatou povinnost jsem si splnila a mám zas na rok pokoj.

Střelby jsem zvládla až překvapivě dobře, čímž tedy hlavně myslím, že mi nezvonilo v uších, nechtělo se mi plakat a srdce

 Pud sebezáchovy? To je pro jiný 

Zatímco my jsme dědovy narozeniny slavili

Nemine snad týden, abych si někde nepřečetla článek o někom, kdo nechce mít děti a je plně morálně rozhořčen, že mu je jinými rodičovství vnucováno, případně vyžadováno. Vždyť on přece chce žít, flámovat s kamarády, cestovat, pracovat, studovat a jíné at a nechce být obtěžován nějakým děckem, kterému by se musel věnovat, obětovat svou identitu a další bla bla bla.
Tímto děkuji Sayonaře za

Já vás varovala, název masopustních masek našich holčiček zněl honosněji, než jak nakonec vypadaly.

A k tomu ještě jedna bonusová. Choť na sobě nemá masku, vyjma klobouku takhle chodí pořád

Už vím, čím nikdy nechci být
Dnes po půlnoci mi přišla zpráva od Malé Koňákové, jestli bych jí nezkontrolovala Maturitní práci, kterou mi poslala do mailu. Že jí ve středu odevzdává a potřebuje opravit gramatické chyby. (Tedy, ona psala najít a označit, ale naznačujte dyskařovi).
A víte co?
Mně to

 Jsem v práci, ještě dvě hodiny budu, když mi zazvoní telefon. Mladší se má touhle dobou hlásit, že odcházejí ze školy a vyráží na Skauta.
"Mami? Co jede ke klubovně?"
Hlásím jí číslo linky a ptám se, proč to. Na skauta chodí normálně pěšky i za ošklivýho počasí, mají to z kopečka a líp se přechází silnice než u zastávky MHD.
"Já jsem děsně lítala v družině, tak

 Já to prostě nesnáším!
Odvézt Starší k našim, Mladší ke Koňákům a odjet od ní s vědomím, že budu tři dny v práci. No, spíš v zaměstnání, ale i tak.Prostě odvezu dítě hodinu cesty daleko, tam jí nechám a jedu pryč.
Jako, já vím, že je tam o ni dobře postaráno, že je u koní a že jí tam mají rádi, ale mě se prostě stejská!
Stejská se mi už v té chvíli, kdy s ní vstoupím do vrat,

 Tenhle výkřik mě hrozně baví.
Zejména když je v práci stres, shon a takový běžný blázinec, častujeme se rozjásaně touto větou.
Ale dneska byl fakt pěknej den. 
Sice jsem měla strašně rozlítáno, ale ono to šlo tak nějak samo, dokonce líp, než jsem čekala.

V osm jsem měla bejt s holčičkama na očním. Samozřejmě na opačném konci města, v době, kdy je rozkopána přesně